Ondřej Běhal
šéfredaktor, novinář se sedmnáctiletou praxí, více než sedm let dělal šéfredaktora časopisu Svět motorů
Jsem víc novinář než automobilový fanatik.
Auta by neměla lidi zabíjet - ani fyzicky ani škodlivinami, které vznikají při jejich výrobě a provozu. Za pár století se budou naši potomci hodně divit, čím jsme se to přemísťovali.
Jezdit v autě mě odmalička šíleně baví. A jezdit v autě co nejrychleji ještě víc. Máloco ve mě vzbuzuje takové emoce a příliv adrenalinu jako závodění se vším, co má motor.
Když se ale snažím od téhle bezmála závislosti oprostit a přemýšlet o současném automobilismu s nadhledem, vidím, že moderní osobní vozidlo je přes všechen překotný pokrok v posledních letech coby prostředek mobility pro lidstvo strojem stále krajně nevhodným a technologicky nesmírně zaostalým.
Věřím tomu, že se za několik století budou naši potomci střídavě smát a pohoršovat nad tím, že jsme se z bodu A do bodu B přemísťovali něčím, co se skládá z materiálů, jejichž výroba škodí planetě i jejím obyvatelům. Navíc to pohání palivo, jehož těžba a výroba také není pro zdraví Země a lidí zrovna vitamínovou kůrou. Z výfuků unikají do ovzduší, které dýcháme, látky zatěžující naše orgány. Lidé se v autech a auty mrzačí a zabíjejí, ještě větší množství obětí pochází z říše zvířat.
Celá současná koncepce lidské mobility mi připadá velmi nedomyšlená a začátečnická.
A jak bych sis to teda, ty chytráku, představoval, zeptá se teď určitě spousta z vás.
Možná časem zjistíme, že se nepotřebujeme pohybovat jinak než vlastní silou a cestování na dlouhé vzdálenosti není nezbytné, protože budeme umět efektivně a rychle přenášet nejen náš obraz a hlas, ale i myšlenky a 3D hologram našeho těla. Možná budeme žít paralelní životy plné pohybu a cestování ve virtuální realitě, přičemž naše tělesná schránka zůstane na místě napojená na nějaký přístroj. Možná přijdeme i na to, že neustálé převážení zboží všeho druhu z jednoho místa na planetě na druhé často bez jakékoli logiky kromě té obchodní nedává valný smysl.
V budoucnosti o něco bližší se ale nejspíš budou vyvíjet současné automobily tak, aby škodily čím dál méně. Tedy pokud vlády jednotlivých zemí a soustátí nerezignují na více či méně zdařilé snahy mobilitu prostřednictvím zákonů ekologizovat.
Zatím to vypadá, že nás v nejbližších desetiletích čeká rozmach elektromobility a autonomního řízení, tedy aut, která nebudou potřebovat řidiče. Většina velkých automobilových výrobců už v tomto smyslu vytížila své vývojové kapacity.
Elektromobilita samozřejmě musí jít ruku v ruce s co nejčistší výrobou baterií a elektřiny. Autonomní řízení se musí připravovat tak, aby vymýtilo dopravní nehody se smrtelnými následky.
Podle jednoho z výzkumů, které jsem na toto téma četl, jsou Češi k autům bez řidiče i elektromobilům jedním z nejskeptičtějších národů na světě. Nepřekvapuje mě to, protože mám pocit, že Češi jsou obecně skeptičtí, kritičtí a krajně nedůvěřiví k jakýmkoli změnám. Na jednu stranu je to dobře, protože mezi jakoukoli ideou a její realizací většinou bývá hodně klikatá cesta, z níž odbočuje spousta slepých uliček, a je rozhodně příjemnější na ně díky kritickému myšlení předem přijít, než se jimi vydávat a ztratit se v nich.
Jenže ještě horší než zabloudit ve slepé uličce je se na žádnou cestu vůbec nevydat.
Jsem sám, komu připadá, že jsou v současné české společnosti idealisté pro smích? Přitom spousta velkých vynálezů, které posunuly lidstvo správnou cestou, vznikala v hlavách naivních snílků. Bez nich bychom zřejmě ještě žili v jeskyních a báli se z nich vystrčit nos.
Přeji všem čtenářům pohodové Vánoce s myšlenkovým nadhledem a sny o té nejkrásnější budoucnosti. Ať už s auty, nebo bez nich.
blog comments powered by Disqus