Test třetí generace hatchbacku Hyundai i30

 
Zatímco jiné automobilky provádějí generační výměnu svých modelů v průměru po sedmi letech, Hyundai to s rodinným modelem i30 vyráběným v Nošovicích stihl za pět let.

Samozřejmě to svědčí i o tom, že korejská značka pozici tohoto modelu v Evropě stále teprve buduje a byla si vědomá, že je co vylepšovat.

Už minulá generace se ale odpoutala od image laciného vozu a snažila se bodovat i moderní technikou, dobrou kvalitou a zajímavým designem.

Právě ten se ale kvůli své složitosti docela rychle okoukal, a tak Hyundai přišel s korekcí v podobě zjednodušení křivek.

Největší mezigenerační změnu představuje premiérové použití tříválcového motoru, což ale po testu benzinové pohonné jednotky 1.0 T-GDI nepovažuji ve všech směrech za pokrok. Uvnitř kabiny je zejména při rozjíždění z místa hodně slyšet a znatelné jsou i vibrace.

Naopak jízdní vlastnosti se opět vylepšily a představují mezi kompaktními hatchbacky vysoký nadstandard. Téměř ideální mi připadalo řešení přístrojové desky, u testované zaváděcí série jsem ocenil i velmi zajímavý poměr ceny a výbavy.

Zákaznická skupina se nemění - v případě hatchbacku půjde hlavně o menší rodiny, páry nebo jednotlivce všech věkových kategorií s menšími nároky na množství přepravovaných věcí. Většina rodin dá přednost kombíku.

Třetí generace vozu Hyundai i30 se začala prodávat začátkem roku 2017. 

Design

Hyundai přešel od rozmáchlého skulpturálního designu se spoustou oblin a křivek ke střídmějšímu a umírněnějšímu stylu, což možná na první pohled nevypadá tak efektně, ale mám pocit, že se jeho auta tak rychle neokoukají jako u předchozí generace.

Ke standardní výbavě testovaného vozu patřily full LED světlomety včetně mlhovek a denních světel (fotku zvětšíte kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu), které byly navíc vybaveny automatickým přepínáním dálkových světel. To by ale mohlo fungovat o něco rychleji a ani svítivost LED světlometů u nové i30 nebyla z mého subjektivního pohledu tak fenomenální jako u některých konkurentů vybavených stejným typem osvětlení. Zato naprosto parádně fungovalo přisvěcování do zatáček.

Podobný posun jako u karoserie jsem zaznamenal i u přístrojové desky. Už zdaleka nepůsobí tak robustním dojmem, její tvary dostaly šíhlost a eleganci. Už minulá generace patřila při uvedení na trh z hlediska kvality materiálů na pohled a pohmat ke špičce a novinka tuto laťku udržuje.

A to jsme netestovali úplně špičkovou výbavu, ale zaváděcí edici Symbol s paketem Plus, tedy auto, které v době testu přišlo na rozumných 439 990 korun. Vše, co na fotkách uvidíte patří ke standardní výbavě.

Kabina je sice slušně odhlučněná od obtékání vzduchu a odvalování pneumatik, ale vrčení tříválcového benzinového motoru i jeho vibrace pronikaly dovnitř na můj vkus až moc. U prvního testovaného kusu mě také štvaly neustálé problémy s nedovíráním dveří i přes docela silné bouchnutí.

Pokračování článku Řidičova zóna

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus