Test Fiatu 500L Living

 
Působí až směšně, že jméno malé pětistovky nese i její klon, který připomíná večerníčkového pejska Špagetku, patří délkou o dvě automobilové třídy výš a převeze až sedm lidí.

Fiat 500L Living patří mezi kompaktní vozy kategorie MPV, tedy víceúčelová rodinná auta. Vznikl prodloužením modelu 500L.

Mezi konkurenty vyniká některými parametry zavazadlového prostoru a papírovou úsporností benzinového dvouválce. Překvapivě dobře auto fungovalo na kvalitním povrchu v zatáčkách. Nepotěší lenost většiny motorů, hluk v kabině při vyšších rychlostech ani to, že na zadních pěti sedadlech nelze bezpečně převážet vyšší dospěláky.

Na rozdíl od základní verze nafouknuté pětistovky nebo její terénní odnože Trekking vyhoví Fiat 500L Living i potřebám rodin s více dětmi.

Fiat 500L Living se stejně jako kratší terénní verze Trekking prodává v Česku od září 2013.

Design

Retro minivůz Fiat 500 se stal nejúspěšnějším počinem italské automobilky v posledních letech, a tak není divu, že z něj chce vytěžit co nejvíce. Proto dostávají označení a vizáž pětistovky i auta, jejichž filozofie s ní vůbec nesouvisí, nebo může být dokonce v úplném protikladu. A to je přesně případ 500L Living, které se miniautu podobá asi podobně jako dvoumetrový táta metrovému sykovi - tedy pouze rysy tváře.

Na rozdíl od kratšího Fiatu 500L nebo jeho terénní verze Trekking si u verze 500L Living nejsem úplně jistý, že šlo o dobrý tah. Připomíná autobus s tváří pětistovky, což se mi líbí pouze úplně z čelního profilu, když není vidět zbytek auta.

Ze vzhledu ostatních částí vozu už tak odvařený nejsem a interiér a´la Fiat Panda mne oslovil ještě o něco méně. Rozhodně mu ale nemůžu upřít spoustu originálních řešení.

Jde například o hodně dlouhou řadicí páku s gigantickou hlavicí, která na rozdíl od většiny ostatních MPV neroste z přístrojové desky, ale z podlahy, a podobně masivní madlo ruční brzdy. Fotky zvětšíte kliknutím na ně stejně jako všechny ostatní v testu.

Interiér základní verze vypadá trochu přeplastovaně, takže subjektivní vnímání kvality není vysoké, ale testované auto krášlily kožené dekory na přístrojové desce, sedadlech i ve výplních dveří, což vnitřku dodávalo luxusní nádech. Zkoušená verze se nesnížila k žádnému povrzávání ani na větších nerovnostech.

Kritiku si zaslouží odhlučnění kabiny. Zvlášť na dálnici intenzivně proniká dovnitř hluk od podvozku i svist obtékajícího vzduchu kolem zrcátek a stěračů.

Pokračování článku Řidičova zóna

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus